STRÁNKA
1
2
3
4
5
6
7
 8. září 1943 – popravili časně ráno v berlínské věznici Plötzensee hitlerovští kati komunistického novináře a spisovatele Julia Fučíka 
 

Občasník společnosti julia fučíka

Číslo 32 - vyšlo k 1. listopadu 2009 *** Zdarma *** Rozšiřování vítáno

DRUHÝ ŽIVOT REPORTÁŽE

Josef Bílek, Jindřichův Hradec
       Rok, který přijde, není jen zakulaceným výročím našeho osvobození, ale i výročím začátku „druhého života“ Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce. Konec jejího „prvního života“ byl ještě za života autora, Julia Fučíka, v okamžiku, kdy dopsal poslední písmenka závěrečné části. A pak se již začal odvíjet její „druhý život“, nesmírně dramatický, skoro jako ten první, včetně snah umlčet a osočit jejího autora.
       Zásluhu na tom, že Reportáž žila, mají její lidé, kteří se s úspěchem snažili o její uchování. Jejich dlouhá řada začíná již hrdiny, které popisoval sám autor, mezi něž patří zajisté i dozorci Adolf Kolínský a Jaroslav Hora a další.
       Impuls k uchování Reportáže dodala pak Gusta Fučíková, která se sama po návratu z koncentráku snažila dát dohromady poslední Juliovo svědectví. Také o tom nalezneme výstižná svědectví v jejích vzpomínkových knihách, zejména ve Vzpomínkách na Julia Fučíka (Státní nakladatelství politické literatury, Praha l961) . A tato svědectví přebírali další autoři statí a knih o Fučíkovi, jejichž řada je doslova nepřehledná.
       Za připomínku stojí i sovětský autor Vasilij Filippov, autor dokumentárně hodnotné knihy Julius Fučík (Horizont, Praha l987). Do závěru knihy se však dostala sice drobná, ale nepříjemná chyba (s. 283) o tom, že se Kolínskému podařilo navázat kontakt s Jiřinou Zavadskou (dojížděla do pankrácké věznice navštěvovat svého vězněného strýce Jaroslava Maršála).
       O této ženě se dočítáme také v knize Viktora Andrijanova a Zdeňka Hrabici – Lidé z Reportáže (Mladá fronta, Praha l981). Správně mělo být uvedeno jméno Jiřina Závodská.
       A tu nastupují i regionální historikové, například v okrese Pelhřimov, na jehož území leží město Humpolec. Tam právě byla Reportáž – ne celá - ukrývána (v rodině Závodských v Dvorské ulici 23 – pozn. red.). To se uvádí v řadě článků k Reportáži. Nyní mám při ruce doslov Zdeňka Blajera k vydání z r. l971. A protože podle vývoje státní správy tehdy Humpolec byl součástí Jihočeského kraje, byla místu i uložení Reportáže věnována pozornost také jihočeskými památkáři. Na domě Závodských v Humpolci, kde byly v letech l943-l945 ukládány motáky s textem Reportáže (bylo to v zavařovacích lahvích na zahradě uvedeného stavení), byla v roce l971 odhalena pamětní deska z leštěného šedorůžového mramoru s tímto nápisem: „V letech l943-45 byly zde ukryty motáky s textem Reportáže psané na oprátce národního hrdiny Julia Fučíka“. Autorem byl Milan Knobloch, jinak na Humpolecku známý sochař.
 
Jsme-li již u okresu Pelhřimov, pak za zmínku stojí i pojmenování náměstí Julia Fučíka v Pelhřimově a Fučíkova socha od akad. sochaře J. Kříže (bronzová plastika v nadživotní velikosti na nízkém žulovém podkladu), odhalená v roce l960.
       Netřeba připomínat, že rok l989 s pietou Julia Fučíka i na Pelhřimovsku pořádně zamíchal, vedlo to dále i k tomu, že Fučík již není připomínán ani v regionální vlastivědné literatuře, právě tak jako zmizelo i pojmenování ozdravovny v Lázních sv. Kateřiny u Počátek, kde bývalá lázeňská budova byla pojmenována po Fučíkovi. Objekty ozdravovny však i nyní slouží pro ozdraveneckou péči.
Dodatek redakce:
       Vzhledem k málo známé historii rodiny Závodských z Humpolce, patřící také mezi nesporné hrdiny Fučíkova slavného rukopisu, citujeme z Reportáže vydané v nakladatelství Torst (s. 310) v r. l995 z iniciativy vědecké skupiny Františka Janáčka: „Už na jaře l943 hledal Kolínský pro Fučíkovy i jiné motáky nějaký stálejší úkryt. Setkával se však se strachem i odmítáním, anebo se mu lístky záhy vrátily. Na Pankráci byl tehdy vězněn také Jaroslav Maršál (před válkou podplukovník, po válce plukovník), až do roku l941 člen ústřední vojenské odbojové organizace Obrana národa. Adolf Kolínský (…) posléze požádal Maršálovu neteř Jiřinu Závodskou (po provdání Bohuslavovou), které předával mimo jiné vzkazy od strýce, aby rovněž převzala a uchránila lístky Fučíkovy. Podle Kolínského výpovědi prý jeho prosbu splnila bez váhání, jednala statečně, a při tom obezřele. Časem odvezla většinu motáků Fučíka (…) a zřejmě i jiných autorů k rodičům do Humpolce. Ti je uchovali do skleněné zavařovací láhve, kterou posléze zakopali na dvorku do země.“ (s. 3O9-310).
       Pamětní deska se na domku Závodských žel nezachovala – nový majitel nemovitosti ji po převratu odstranil. Údajně se nachází v humpoleckém muzeu.
A dodatek autora:
       Do souboru statí s podtitulem Co se skrývá pod povrchem historických událostí (Reader´s Digest Výběr, 2007, s. 492) byl zařazen příspěvek Petra Šámala. Nazval jej Reportáž psaná na oprátce – jak to vlastně bylo? a převyprávěl tu ve vší stručnosti všechny možné výhrady k Reportáži, aniž by se snažil dopátrat se toho, co uvedl v názvu, čili „jak to tedy vlastně bylo?“
       Stať opakuje známé pravicové výtky i směrem ke Klementu Gottwaldovi (a „karlínským klukům“ ) z roku l929, k Fučíkovu vztahu k SSSR, s jízlivostí i s lehkou ironií se dostává třeba k Fučíkovu odznaku a tady odkazuje na známý Škvoreckého pamflet Tankový prapor.